Dalším velkým problémem je, že zaměstnavatelé chtějí plně kvalifikované lidi, představují si, že má mít ten člověk několikaletou praxi, svářečský, vazačský průkaz, řidičák (B, C), zkoušky na vysokozdvižný vozík, uměl si opravit stroj, na kterém má dělat, umí s počítačem a cizí jazyk, vyzná se v účetnictví a běžně dokáže navrhovat součástky, či opravovat chyby v konstrukčním plánu. Pak po něm chtějí, aby v případě potřeby třeba měsíc dojížděl do 100 km vzdálené pobočky a běžně v práci trávil minimálně 10 hodin denně, samozřejmě bez placení přesčasů, nebo v minimální výši. No a takovému člověku pak chtějí vyplácet plat hluboko pod celostátním průměrem. Pár takových znám, co je zaměstnavatel ždímá, jako citrón, ale bohužel si to může dovolit, protože je tady v regionu 20% nezaměstnanost a jinde by nedostal ani to co má teď. Celý den na ně řve nějaké nemehlo s maturitou, co si stěží zaváže tkaničky a bere o polovinu víc peněz, než on. Proč by se děcka měly rozhodovat pro učební obory, když je pak čeká těžký, ne moc důstojný život? Na tom, že je malý zájem o učební obory nesou velký díl viny zaměstnavatelé.

Věřím, že s tímhle přístupem k životu to máte těžké...

Jen tak maně mne napadá, proč se před časem hromadně rušila učiliště?

Obory akreditované na školách a učilištích jsou. Jen tam děti prostě nejdou.

Příklad v rodině. Vnuk se vyučil ve stejném oboru jako kdysi já. Tehdy se tomu říkalo autoelektrikář, dnes autotronik. Já ve třetím roce učení už chodil jen jeden týden do školy a tři týdny pracoval pod dohledem tovaryše v provozu. Přicházel jsem tak do styku se zákazníky s jejich problémy a přizpůsoboval se standardnímu pracovnímu tempu, abych po vyučení mohl hned pracovat v úkole a vydělávat peníze (plnit plán) jak svému zaměstnavateli, tak na mzdu sobě.

Vnuk po vyučení má maturitu, to je hezké na papíře, ale pro život praxe to má na dvě věci. Neumí totiž nic, s čím by mohl svou pracovní sílu nabídnout majiteli autoservisu. A tak autotronik s maturitou dělá helfra v pneuservisu a ve chvílích volna ho místní autoelektrikář učí řemeslu.

Přesně tak. Nemyslím si, že by měly být školy úplně privatizované, protože mladí lidé by pak měli velmi omezené možnosti v budoucím zaměstnání, ale praxe je potřeba více 

Můžu jenom potvrdit, se svým, ještě nedokončeným, technickým vzděláním nemám problém na trhu uplatnění najít. Nedostatečná praxe je mezi nezkušenými dlouho diskutovaná věc, ale skutečně je ta praxe potřeba. Větší firmy nabízí dotované Trainee programy, kde může graduant brát slušný prachy a získat tíženou praxi.

Ano, pane přesně, a důvod je velmi jednoduchý...je to rychlost vývoje. Před několika stoletími se dovednosti v jednom řemesle předávaly s otce na syna po několik generací, protože se svět neměnil a výrobků daného řemesla bylo pořád zapotřebí. Dnes se vše mění neuvěřitelně rychle a tak nám zůstává jen jedno jediné východisko a to je celoživotní učení nebo studium.

A je proto nesmyslné požadovat jak po absolventech škol tak i po lidech, kteří znovu nastupují do práce, veškeré znalosti ze včerejška. To nikdo nezvládne. Navíc se pracovní postupy liší mezi jednotlivými firmami. Tzv. Procesy.

Žijeme prostě v jiném světě. Rychlejším. Rychleji se mění.

Ještě jednou---MNÁTE PRAVDU.

Velmi dobře napsáno. Za mě karma.

Článek je jako statistika. Přesný součet nepřesných údajů.

1. na sloupečky, které ukazují nezaměstnanost absolventů různých typů je potřeba se podívat i pohledu - kdo jsou.

Gymnazista, na ZŠ patřil asi mezi nejlepší žáky a pokračuje ve studiu.

Absolvent odborné SŠ může pokračovat na VŠ, nebo se snad někde uchytí. Pro obě skupiny platí, že značné části je manuální práce potupou.

Do učebních oboru nastupuje nezanedbatelné množství žáků, které nic nebaví. Pobyt ve škole považují za trest a stejně tak, jak se vyhýbali učení, tak se vyhýbají práci. A na jejích místa nastupují Slováci, Ukrajinci, Polky atd.

A najednou je tady pohled na uvedená dat trochu jiný.